Divadýlko Frydolínek
20.2. jsme se u nedělního oběda domluvili, že si odpoledne zajedeme do divadýlka v Sokole Hostivař - tj. Frydolínek. Místo pro nás dobře známé, ale v divadýlku jsme tam ještě nebyli. Jeli jsme jednu zastávku vlakem (načerno) a kousek pěšky.
V sále jsme byli mezi prvními a tak si Štěpán mohl vybrat místečko hned na kraji první řady. Řekli jsme mu, že sedíme vzadu a kdyby chtěl ať přijde za náma. Vzal si krabičku s jablíčkama a čekal co bude. Přisedl si k němu kluk asi stejně starý, který pořád odcházel nebo se mlel nebo se hlásil a Štěpík všechno opakoval, ale když začlo úvodní slovo velkého Kašpárka, tak mu to už vadilo a snažil se ho usadit. Kluk se jmenoval Vojta a my jsme si řekli, že je to asi nějaké znamení 
Bylo to totiž pár dní po tom co jsme zjistili, že čekáme kluka a rozhodli se pro jméno Vojta.
Během úvodního slova Kašpárkova se losovala čísla vstupenek. Štěpán vyhrál pexeso, dvě malé čokoládky (snědli rodiče), lipo (snědl Štěpán) a nějaké další blbiny, které si matka už nepamatuje. Většinou si pro výhry chodily děti, ale jelikož je Štěpán v tomto nepolíben, tak jsem se tam hnala sama s ním v závěsu a to velkého kašpárka evidentně dost pobavilo. Matka zrudla a ostatní se pobavili 
Pohádka se jmenovala Kašpárek a Strašidla a i když se to dětem docela líbilo, nám se to moc nelíbilo. Bylo to spíš pro větší děti než pro tyhle prťata. Ale Štěpán vydržel skoro celou dobu v té první řadě a až ke konci přišel a sedl si Rosťovi na klín.
Po pohádce bylo nějaké zpívání a tančení (Zlatá brána). Štěpík se taky zúčastnil a hned si ho tam našla nějaká holčička. I nám se docela líbila. Pořád se drželi za ruku. K zulíbání ! 
Domů jsme jeli zase vlakem (za peníze) a pěšky.
