Pouť s Josífkem
V půlce března, hned druhý den po návštěvě ZOO, jsme vyrazili na Matějskou pouť. Štěpán šel prvně a my s Rosťou snad po sto letech. Vzali jsme to zase jako výlet a jeli jsme MHD tam i zpět.
Byli jsme domluvené s Jirákovýma, že se tam dopoledne sejdeme a kluci se spolu povozí na kolotoči a my dospělí poklábosíme co novýho, co dělaj sešité zadečky a tak 
Nejdřív jsme ale museli zaplatit lidové vstupné. O ostatních cenách v areálu se to už opravdu říct nedalo. Dětský kolotoč za 30 Kč, autodrom za 50 Kč a WC za 10 Kč. Štěpán chtěl počurat elektrický rozvaděč - ukecala jsem ho na strouhu hned vedle něho.
Hned za vstupní branou byl malý vláček. Štěpíka jsme se ani nesnažili přesvědčit, že v dolní části areálu budou další vláčky a tak se svezl. Celkem asi 8 pidi koleček. A pak se chtěl vozit na každých, které viděl. Neměli jsme to srdce mu to zakázat. Předem jsme si řekli, že útratu raději počítat nebudeme.
Konečně jsme se potkali i s Jirákovýma. Byli v plném počtu! Josífek, Raduš a Pepča. Pokecali jsme o sešitých zadečkách, drahých kolotočích, mastných langoších a neskutečným hluku a kluci se mezitím vozili na super dětském kolotoči za 30 Kč. Střídali se v autech. Jiný dopravní prostředek neměl šanci. Josífka bavila ještě mašinka Tomáš. Jirákovic už tam nějakou dobu utráceli a byl čas jít domů, tak jsme je vyprovodili. Kluci našli čas zapózovat u lampy, u které se honili a pak jsme se rozešli.
Štěpík se při jízdě v jednom vláčku zapomněl a točil volantem tak zběsile, že si tam skřípnul palec. Strašně brečel, ale naštěstí to bylo poslední kolo, tak jsme ho hned vysvobodili.
Pak jsme si dali oběd. Štěpán s Rosťou se poprali o halušky se zelým a "uzeným". Já si dala gyros. Nebylo to špatný.
V jedné střelnici mi můj milovaný manžel vystřílel z 10 ran 6 růží a Štěpíkovi koupil Taťku Šmoulu.
Prošli jsme celou pouť, nakoupili pár dárečků a dobrot a jeli směr tichýýýýý domov.
