Rakovník
Konečně jsme se dostali i do Rakovníka. Sice jen na jeden den, ale i tak to bylo super. Cestou jsme si povídali a zpívali a tak nám to rychle uteklo. Tím, že je dálnice až do Strašecí, trvá cesta maličko přes hodinku. Než jsme zajeli k babi, stavili jsme se v květinářství pro kytičku. Štěpík vybral babičce krásnou do vínova zabarvenou. Babi měla radost.
Po příjezdu jsme volali babi Květě, že jsme dorazili v pořádku a že si dáme obídek. Polívce Štěpán moc nedal - nebyla knedlíčková :) ale řízek s kaší do sebe nacpal i ušima! Chvíli jsme si hráli, kreslili a povídali a pak jsme jeli na domluvené rande za tetou Romanou, Matýskem (3 roky) a Honzíkem (7 měsíců) do Sence. Mají u lesa náádherný srub. Jelikož k němu ale nevede silnice, ale jen polní cesta na off road, tak jsme nechali auto u krámu a Romana pro nás sjela džípem. Štěpík byl z jízdy nadšený. Pro mě to byl adrenalin - bonus navíc ! Naše auto by tam nejspíš nechalo podvozek. Romana je přítelkyně Radka a jsme spřízněni takto: Radkova mamka Eva je sestřenice mého dědy Zdeňka. Takže tak. Radek má autodopravu a občas pro mě jezdil, když jsem ještě dělala "kariéru".
Kluci si hned padli do oka a potom co si vyměnili Kinder čokoládky, tak začali šmejdit v hračkách. Kupodivu je zajímali víc než ty čokoládky. Já s Romanou jsme si sedly ke kávě a krafaly a krafaly. Zdrželi jsme se hodinku a kousek a zase jeli tím džípem k našemu autu a zpátky k babi a dědovi. Dostali jsme svačinku - makovec a čajík a pomalu se chystali na cestu do Prahy. Štěpík mi usnul v autě zmožen zážitkama a doma se jen převlíkl do pyžama a spal až do rána. To bylo bezva. Já padla za vlast taky.
Příště až pojedeme do Rakovníka, chceme zajet do Železničního muzea v Lužné u Rakovníka !