Jak jsem přenášela
Jak jsem přenášela
Termín porodu je u každé maminky čekatelky vypočítává dle data poslední menstruace. Většina maminek porodí v době od 38. týdne do 42. týdne, což je maximum do kdy lékaři nechávají porod na přírodě a pokud se mimču nechce, tak porod vyvolají.
Mě se vyvolání týkalo pokaždé. Štěpánka vyvolávali kvůli nadměrnosti ve 40tt + 2 dny. V porodnici jsem strávila dva dny před a 5 dní po. Psychicky jsem na tom nebyla dobře, protože kolem všichni přišli a porodili. Nezabírali ani jejich pokusy porod vyvolat. Tenkrát mi po dva dny aplikovali tabletu Prostin a ani jedna mi nezabrala. Nakonec mi praskla voda a porod trval 12h. Posledních 5 hodin jsem měla kontrakce po 2min. Poslední fáze porodu byla rychlá a tak jsem prohlašovala, že můžu klidně rodit znovu. Byla jsem bez šití. Štěpán měl 4 kg a 53 cm. Docela macek na poprvé.
U druhých dětí se říká, že se rodí dřív, že bývají větší, že porod je kratší. Jsem výjimka potvrzující pravidlo. Nejdřív jsem si myslela, že porodím o týden dřív, pak že v termínu, pak že pár dní po termínu. Ale že to bude trvat skoro dva týdny, to mě ve snu nenapadlo. Takže termín porodu byl za mnou a na kontroly jsem chodila 2x týdně. Štěpánka jsme poslali na prázdniny na chalupu k rodičům. A já jsem uklízela, odpočívala a užívala si poslední volné dny. Nejdřív jsem měla výčitky kvůli Štěpánovi, ale pak jsem si uvědomila, že je to nadlouho naposledy co mám klid. Po týdnu jsme se viděli, potěšili, olíbali a on zase odjel na chalupu. Začala jsem na internetu pročítat babské rady na vyvolání porodu. Vyzkoušela jsem všechno: teplé koupele, dřepy, mytí oken, věšení záclon, gruntování bytu, chůze z/do schodů, sex, panáka alkoholu, dlouhé procházky, skořicová jídla a NIC! Při každé kontrole mi řekli, že je vše v pořádku, miminku se daří dobře a že nález je příznivý. Když jsem přenášela sedm dní, tak mi lékař, kterého jsem přezdívala Oslík ze Shreka řekl, že za dva dny (středa) mám přijít i s věcmi a porod začnou indikovat. Ty dva dny jsem všechny babské rady ze zoufalství zkoušela znovu a NIC. Dokonce byly i bouřky. V porodnici mluvili jak se rodí! Já jsem prostě na všechno imunní a zabetonovaná. Pomalu jsem se začala smiřovat s tím, že mi porod opět zdlouhavě vyvolají a že tak přijdu o poslední možnost zažít to kouzelné „praskla mi voda, jedeeeem“. Holt jsem uvnitř nějaká rozbitá a děti se mě drží jako klíště. Nemluvě o tom, že tak týden před a těch několik dní po termínu se mě denně ptalo několik lidí „tak co“ a „ještě 2v1“ apod. Snažila jsem se být milá
Ve středu 1.6. mě porodnice Krč přijala, seznámila mě s postupem, upozornila mě, že vyvolání nemusí být hned úspěšné (to známe) a že budou mimčo a mě pravidelně kontrolovat. První den mi udělali zátěžový test Oxytocinem. Ani ťuk, žádná kontrakce. Strávila jsem noc na samotce
Na psychiku nic moc. Ráno přijali Agnes, která tam byla na den na pozorování kvůli cukrovce. Čas ubíhal mnohem rychleji. Měla už taky jednoho chlapečka, tak jsme vykládaly o dětech a vůbec o životě. Oslík ze Shreka mi beze slov aplikoval půlku Prostinu, který vyšel do prázdna. Odpoledne přijali Olinku, která říkala, že má od pondělí každý večer kontrakce, které po půlnoci ustanou. Chudák. Nejsem jediná divnáJ V noci se jí rozběhl porod a k ránu už byla zpátky s čerstvými zážitky. Na pokoji byla sranda a chodily k nám na pokec i sestry. Má nejoblíbenější byla Sestra se šesti (měla šest dětí) a druhé jsme říkali Kruťanda. Byla mladá a docela krutá. V pátek ráno přišla doktorka Chromjáková, která na mě zapůsobila přímo euforicky jak byla nabitá energií a sršela optimismem, že nic není problém a do neděle spolu porodíme (cože až do neděle – já chci HNED) a aplikovala mi další půlku Prostinu. Na otázku jestli půlka není málo mi řekla, že ne, že mám příznivý nález a že při vyšetření už lechtá hlavičku, takže stačí jen kontrakce a jdeme na to! A když náhodou ne, tak druhý den – sobota – dáme další půlku a pokud do odpoledne nic, tak mi prasknou vodu a porod vyvolají ještě jinou metodou. Paráda. Odpoledne jsem trávila chozením po chodbě a navzdory vedru ještě teplou sprchou. Na chodbách jsem potkávala maminky po porodu jak se díky šití plouží chodbama, nazvala jsem si je Sešitý Zombie. Ale záviděla jsem jim!!! Ale nejhorší na psychiku byl pláč těch mimin co už chtěly mlíčko a maminky ho ještě nedokázaly vyrábět. Mě z prsou teklo a k ničemu! Po zbytek dne a noci jsem Vojtu přemlouvala, aby to zvládl sám, že to zmákneme, že se nemusí bát, že všechno bude dobrý. Asi to zabralo, protože v půl 4 ráno mě vzbudily bolesti v podbřišku a krev. Bolesti začaly mít nejen pravidelnost, ale i grády………ale o porodu samotném až příště 
