Adaptace
Adaptace
Sláva hurá, konečně jsme doma! Sice to v porodnici nebylo špatný, odpočívala jsem tam a užívala si Vojtíška, ale doma je domaJ A hlavně jsem se těšila, že po delší době uvidím Štěpánka a byla jsem moc zvědavá jak přijme Vojtíška do rodiny. Bude žárlit? Vítal nás s otevřenou náručí a hned Vojtíška pusinkoval. Byla jsem dojatá a šťastná. Pořád jsem si říkala jestli v sobě najdu tolik lásky, abych je milovala oba a najednou jsem si uvědomila, že je miluju ještě víc než jsem kdy doufala! A stačila tak kratičká chvíle. Ta láska je den ode dne větší. Prvních pár dní jsem po uspání Vojty chodila ke Štěpíkovi do pokoje a plakala. Lítostí. Zprvu jsem nechápala proč, ale pak jsem si uvědomila, že vůči němu cítím pocit viny. Měla jsem totiž pocit, že jsme mu sourozencem nějak ublížili nebo že od teď bude strádat. Hladila jsem ho, pusinkovala a povídala mu, že ho maminka pořád miluje. Přes den jsem byla v pohodě a Štěpíkovi jsem se věnovala jako dřív, ale večer to na mě nečekaně padalo. Bavila jsem se o tom s kamarádkou a ta říkala, že zažívala podobný pocit. Naštěstí se to po pár dnech srovnalo! Také jsem se bála jak zvládneme adaptaci. Jak se sehrajeme. Jak se nám – mně a Štěpíkovi – změní náš život. Naruší nám ho Vojta? Bude nám vadit to omezení? Zvládneme provoz s kočárkem? A ono se nestalo nicJ Prostě jsme ho k sobě přibrali do party a jedeme dál jak jsme zvyklý. Jediné omezení je to, že ho sem tam přebalíme a sem tam nakojímeJ Vojtíšek je strašně spokojené a klidné miminko, které se zájmem pozoruje a poslouchá okolí. Pláče jen když ho bolí bříško, a to není moc často nebo když má hlad, a to je častějiJ S kočárkem jsme se také brzo sžili a Štěpán se hned naučil, že přes přechod se drží kočárku a když jede na kole, tak jede pomalu vedle nás. Zatím největší problém je v nakupování a v jízdě výtahem. Do košíku v kočárku se toho moc nevejde a taky nám trochu překáží Štěpánovo kolo. Chodíme tedy nakupovat bez kola a častěji. Výtah je v našem domě hodně malý. Vejdeme se do něho sice všichni, ale kolo musím držet nad hlavou. Ale ještěže ten výtah máme! Skutečné sehrání nám trvalo tři dny. Museli jsme vyladit společné odchody. Štěpán ze začátku odchody trošku bojkotoval tím, že se nechtěl oblékat a Vojta se většinou ve dveřích pokadil a tak jsme museli přebalovat. Výprava nám trvala i hodinu! Dneska už jsme sehraný a dokážeme být všude včas. Dál bylo potřeba sladit večerní koupání a ukládání. Vojtík ze začátku neměl pevný režim, ale po týdnu se kojení a koupání ustálilo tak, že chodí spát společně se Štěpánem. Manžel se ujímá Štěpána – vykoupe a přečte pohádku. Já vykoupu Vojtu, nakojím a dát spinkat. Kolem půl deváté večerní sedíme na gauči a máme volnoJ Maličký problém máme ještě ráno. Se Štěpánkem jsme byli zvyklý, že si ráno ještě hodinku poležíme a mazlíme se nebo si čteme nebo si maminka ještě zdřímneJ Vojtíšek se budí brzo tak se mazlím s ním a pak k nám přijde Štěpánek. První ráno jsem sice zabezpečila děti, ale já jsem ještě v 11 běhala v pyžamu, bez snídaně a bez hygieny. O vaření nemluvě. Dneska už jsme sehraný i ráno. Prostě se válíme v posteli dokud chcemeJ A když máme domluvený program, tak zvládneme být v 9h připravený k odchodu. Zvládám i vaření a úklid. A žárlivost? Prozatím žádná!!! Štěpánek Vojtu miluje. Když se mu chce, chodí mu dávat dudlík, vyhazuje plínky, podává mi to a tamto. A když Vojta pláče, přijde mi to říct a chce, abych to hned řešila. „Maminko má hlad, chce mlíčko.“ „Maminko bolí ho bříško.“ „Dáme mu dudu“. Jediná Štěpánkova reakce na miminko je touha pít mlíčko. Nejraději by vynechal všechna jídla a pořád jen pil mlíko. První dva dny jsem byla natvrdlá než mi došlo proč má tak neobvyklý požadavek, další dva dny jsem ho do jídla nenutila a dávala mu jen mlíko, kakao nebo čaj s mlíkem a pak se to srovnalo a už jí normálně. Celkově jsem překvapená, že jsou dvě děti tak snadné a každým dnem si říkám, že určitě musí přít nějaká katastrofaJ Zatím si ale užívám tohle nádherné, jedinečné a úplně poslední období s miminkem! Velké dík patří i mému muži, který se snaží chodit včas z práce a pomáhá mi jak nejvíc dokáže!
