Bacily
Bacily
S podzimem a jakousi epidemií na nás vlezly bacily. Kompletně na celou rodinu. Nejdřív začal smrkat a chrchlat manžel. Tak jsme ho nechali svému osudu a odjeli na víkend na chalupu. Tam smrkala babička, ale říkali jsme si, že jsme téměř celý den venku, takže riziko nakažení je minimální. Omyl. Už v neděli měl Vojta oči plné rýmy. Náš tatin šel v pondělí k doktorce a dostal antibiotika – zánět průdušek. Ač nerad, začal byvakovat v obýváku. A u Vojtíška nám začalo odsávání nudlí vysavačem. S Vojtou to byla premiéra, ale poprvé mu to ani nevadilo. To se však nedá říct o podruhé, potřetí, počtvrté....pak jsme přestali počítat:( Šla jsem do lékárny a koupila mu sprej do nosu s mořskou vodou. To se mu také nelíbilo. V noci spal pořád dobře. To pravé peklíčko mělo teprve přijít. Mě se rýma spustila v úterý, z nosu mi teklo jak z vodovodního kohoutku. Bolel mě celý člověk. Do toho kojení, odsávání nudlí a péče o kluky. Neležela jsem ani hodinu za den. Manžel, když přišel z práce – ano musí chodit do práce – byl tak unavený, že padl na gauč a „umíral“. Mužská smrtelná nemoc na čtyři = rýma:-) Já jsem po uspání dětí zalezla do kuchyně a vařila na druhý den, abych se o ty dva Rarášky mohla starat v plném nasazení. Dva dny jsem nebyla venku. Jakmile jsem se já i Vojta cítili lépe, vzali jsme Štěpána ven. Ten jediný našim bacilům odolával. Dopovala jsem ho sirupem na podporu obranyschopnosti. Ven jsme chodili s Adámkem, který taky kašlal, a to se zřejmě stalo osudným i Štěpánovi. Nebo to jeho tělíčko už prostě vzdalo. Z pátka na sobotu začal v noci kašlat. Zrušili jsme plány na víkend a zůstali doma. Abych z toho nezcvokla úplně, vyrazila jsem v sobotu odpoledne do obchodů koupit si zimní bundu. Všude lidí jak kdyby něco dávali zadarmo. Letošní móda je děsná. Potřebuju bundu, která je dlouhá aspoň do půl stehen a když už jsem takovou sehnala, byla hnusná lesklá s divným nařasením a vypadala jak pečený buřt. Hrůza běs. Ale po dvou hodinách šmejdění v obchodech se na mě usmálo štěstí a já mám krásný zimní péřový kabát, ve kterém snad nezmrnu. V neděli už Štěpán kašlal dost a Vojtovi se spustila tzv. Zadní rýma. Ta je hoodně nepříjemná. Rýma neteče až tak nosem, jako dozadu krkem a stéká jak do pusy, tak do krku. Takže se Vojta nemohl pořádně ani najíst a hodně brečel. Celou neděli nemohl ležet a spát už vůbec ne. Nakonec usnul v „sedě“ v lehátku. To byla jediná pozice, při které ty nudle netekly kam nemají! Ale než jsem přišla na to, že mu vadí ta zadní rýma, byla jsem šílená strachy o něj! Není mu podobné, aby tak brečel! A teď kvůli té blbé rýmě bulel hodinu v kuse a nedokázala jsem ho utišit! Strašný psycho. Naštěstí si Štěpán hezky hrál nebo se díval na pohádku a mohla jsem tak všechny své zbylé síly soustředit na Vojtu. Odsávala jsem o sto šest a večer už usnul normálně v postýlce – se zvednutou matrací. Neustále jsem musela máčet ručníky a dávat je na topení, které šlo jen zlehynka, abych ložnice zbytečně nevysoušela a kluci měli vlhko. Akorát jsem řešila co dát Vojtovi, aby se nejedl, protože kojení odmítal a u prsa chytal ještě větší hysterák. Nakonec jsem mu uvařila čaj, který vypil a spal skoro 8 hodin! V noci ho ale pořád musíme odsát pomocí vysavače, protože by se nevyspal. Odsáváme ve 2 i v 5 ráno. Čekala jsem, kdy na nás naš všímavý soused zavolá sociálku!
Už se těším až bude po všem a my se všichni zase pěkně vyspíme!
