Co pro mě znamená být Supermamkou
Milé maminky, dovolte mi, abych se Vám představila.
Jmenuju se Jitka a budu pro Vás psát Blog Mother Hero. Sama jsem maminkou tříletého Štěpána a brzy k nám do rodiny vstoupí bráška Vojta. Se Štěpánem jsme aktivní a sehraná dvojka, ale i tak nás potkávají zajímavé situace. S novým přírůstkem bude náš život ještě zajímavější. Doufám, že se mi povede psát s lehkostí a nadhledem o tom jaké mateřství je. Ráda bych se s Vámi podělila o každodenní radosti i starosti s výchovou, o přátelství mezi dětmi i matkami a zkrátka o všem co my matky s dětmi zažíváme, a jaký život vlastně žijeme. Doufám, že se Vám můj blog bude líbit a že se v mých příbězích najdete. Budu ráda pokud se i Vy podělíte o své zážitky, zkušenosti a rady.
Co pro mě znamená být SuperMatkou
Nikdy jsem o mateřských pudech neměla tušení. Nebo možná měla, ale byly dobře schované:-) Poprvé jsem je pocítila se svojí první láskou, to bylo asi v 18. Tenkrát jsem si říkala, že bych to miminko zvládla a považovala jsem to za super věc! Jenže to bylo taky na dlouho naposledy:-) Díky bohu! Těch deset let jsem strávila ve škole, v práci a hlavně v baru na večírkách a bezstarostně jsem si užívala. Děti v mém okolí nikdo neměl, a když měl, tak jsem neprojevila ani špetku zájmu o pochování a dokonce mě nenapadlo položit jedinou otázku ve smyslu: „jaké to je být matkou“. Prostě to všechno šlo kolem mě. Ani nevím, kdy se to změnilo, ale určitě to bylo až dlouho po narození mého syna. Když jsem otěhotněla, tak jsem měla samozřejmě radost, dítě bylo plánované a tak bylo všechno, jak má být. Říkala jsem si, že budu taková a maková matka a že nebudu rozmazlovat, nenechám se vydírat, budu zásadová atd. Hahaha:-) Těhotenství v plném proudu a mateřské pudy pořád nikde. Pořád jsem si kladla otázky typu: „budu své dítě milovat, jak si zaslouží?“ „kde tu lásku mám vzít, když jí teď necítím?“, „nebude mi chybět svobodný život?“. Všichni co už děti měli, se mi svěřili, že měli podobné pocity. Trošku mě to uklidnilo, ale ne moc. Jako každá matka čekatelka jsem si načetla nějaké knihy a říkala si, že na tom nic není a že budu určitě ta SuperMatka, která nezaváhá, nenadává, není nervní, vše bere s nadhledem a humorem, nenechá se ovlivňovat, bude s dítětem mluvit jako s rovnocenným partnerem apod. Ooohoooho:-) Ta realita:-) Po porodu lítaly hormony nahoru a dolu. Chvílemi nadměrná hladina štěstí, chvílemi pocity „vemte si to dítě“. Každá ženská to zvládá jinak. Mě chvíli trvalo, než jsem se vším srovnala, než jsem své dítě poznala, přestala řešit, proč je to tak a ne jinak, přestala poslouchat dobře míněné rady, které na mé dítě nepasovaly. To byla velká úleva. Začala jsem ho brát takový jaký je a bez zbytečných očekávání a následných zklamání. A najednou to začalo jít samo. Čím starší můj syn je, tím je to krásnější a tím víc si mateřství užívám, i když věk s sebou přináší i jiná úskalí. Jsem svědkem situací, kterým bych se raději vyhnula, ale musím je řešit, protože ti prckové mezi sebou konflikty ještě nevykomunikují. Někdy dochází i na rány, které je potřeba pofoukat a vysvětlit proč přišly, taky není jen tak. Ale jedna věc je zásadní. Nikdy jsem si nemyslela, že mateřství dokáže být navzdory všemu tak krásný, naplňující, veselý, obohacující a tak šíleně plné strachu o společnou existenci !!! Bojím se na každém kroku, ale vím, že se tím nesmím nechat pohltit. Snažím se synovi ukázat vše, co můžu a udělat jeho dětství šťastné a spokojené. Nedokážu si svůj život bez něj představit. A kolikrát, když je na víkend pryč a já mám chvíli na odpočinek, si říkám, proboha co jsme to žili za život??? Vždyť to bylo živoření!!! Ale pozor…vocaď pocaď :-) Pořád si hájím svůj kousek svobody!
Tak si teda říkám, co je to být ta SuperMatka a napadá mě asi toto: v realitě skutečně neexistuje, jen se o to každá svým způsobem maximálně snažíme. A u každé se představa liší. U mě je SuperMatkou ta, která zvládne z dítěte vychovat hodného a slušného člověka navzdory době. Ta, která to zvládne s humorem, nadhledem, bez zbytečného stresu, křiku, násilí a přehnaných nároků. SuperMatka je pro mě MOTIVACÍ! Ale žádná nejsme dokonalá či neomylná, tak jsem v klidu :-)
Vaše „Super Matka“ Jitka
