Co všechno se dá zdědit
Co všechno se dá zdědit!
Je všeobecně známé, že se dědí třeba barva očí, vlasů, velké palce u nohou, široká ramena či povahové rysy. Nicméně určitě jste si všimli, že se od svých rodičů či prarodičů, ale někdy také od tet či strýců, dokážeme podědit i jiné zajímavostiJ
Už když máme mrně v bříšku, tak se čas od času dostaneme na téma – kéž by zdědil tohle nebo támhleto. Když jsme čekali Štěpána, tak se na něj také kladli požadavky ještě dřív než se narodil. Já jsem si nejvíc, kromě zdraví, přála, aby byl povahou podobný mému bráchovi a aby byl vlasatejJ Moje mamka si přála, aby byl hodný dítě a ne vztekloun. Padly i další požadavky. Povahový rysy jsem se raději netroufala předurčovat, protože kombinace mě a mého muže je sama o sobě vražedná. Nezbývalo než doufat, že geny přeskočíJ Dopadlo to tak, že Štěpán byl vlasatej, nespavej – to se naštěstí změnilo – a je neuvěřitelně hodný a zlatý dítě. Nicméně geny moc nepřeskočilyJ Umí být pěkně paličatý – po mamince a nemá rád, když se mu říká co má nebo nemá dělat – po obou rodičích. A po mým bráchovi zase zdědil takovou věčně dětskou povahu. Vzhledem je úžasnou kombinací celé naší rodiny. Od každého má něco.
Jenže jsem si všimla, že se dá zdědit i jiná zajímá věcJ K té se pojí poměrně dlouhá historie. Jako malý děti jsme jezdili s rodiči na léto pod stan. Občas jsme s sebou brali i bratránka Mikeše. Když se chodilo do lesa pro dřevo na táborák, tak jsme každý čapli soušku a dotáhli jí do tábora. Michal taky, ale jakmile jí položil, tak si o sebe oprášil ruce a následně je otřel ještě do kalhot. Michal prostě nemá rád špinavé ruce! Zejména náš táta to nenechal bez komentáře. Mikeš totiž vše dělal jak ve zpomaleném filmu. To je něco pro našeho tatínka. Mikeš si vyslechl tolik komentářů na tohle téma, že já bych na jeho místě vyskakovala jak čertík z krabičky. On ne, on je pohodář a splachovač. Není to tak dávno, možná dva roky, kdy jsem s mamkou obalovala hodně řízků. Pořád jsem nechápala proč je mamka u toho mrzutá a protivná. Po delším vyptávání z ní vylezlo, že prostě nemá ráda špinavé ruce. Museli byste znát mojí maminku, abyste pochopili jak moc těžké pro ní bylo tohle přiznáníJ Takže z ní vylezlo, že i ona má syndrom špinavých rukou a při každé práci si musí ruce prostě otřít než zase pokračuje. V případě Mikeše – zpomaleného filmu – to chápu, ale naše mamka je motorová myš a tohle jí musí přece dost zdržovatJ Takže pro smích už jsou dva členové rodiny. No a právě, aby toho nebylo málo, tak tuhle kuriozitu zdědil i náš Štěpán! V životě by mě to nenapadloJ Než jsem porodila, trávil Štěpán dva týdny s mými rodiči na chalupě. Všichni už víme, že Štěpánek je velký pomocník a tak pomáhal dědovi nakládat dřevo a piliny do vozíku. Děda nejdřív nakládal rukou a Štěpán taky. Jenže…sebral klacek, dal do vozíku, důkladně otřel ruce, vzal další klacek, otřel ruce…J Pak začal děda nakládat lopatou. Štěpán si šel pro svojí pískovou lopatku a naložil klacek rukou, donesl do vozíku, shodil z lopatky, otřel ruku a tak dále. Je z toho opravdu vtipné video, které najdete na profilu Supermamka Jitka na Facebooku. Když jsem to video viděla poprvé smála jsem se až jsem se za břicho popadala. Bohužel ale vůbec netušíme od koho se to původně zdědilo.
Ještě jsem si všimla, že ještě jedna věc se dá zdědit a to dědictví přeskakuje jak se mu zachce. Já, teta a Vojtíšek máme pravé oko o trošku menší – užší. Ale kdo to měl před tetou opět netušíme.
A když jsem o tom vyprávěla kamarádce, tak mi řekla, že její neustálé hledání klíčů také není jen tak, že její tatínek je taky pořád hledá.
Mají Vaše dětičky podobná dědictví? Určitě se se mnou o ně podělte!
