Hrdinové
Hrdinové
Ptala jsem se maminky, co jsme jako děti milovaly. A bylo mi řečeno, že každou chvíli něco jiného. Děti se neměníJ Jediná výrazná postavička v mém dětství byl klokánek Skippy. Na seriál jsem se vždy strašně těšila. Písničku si pamatuji dodnes. Můj bratr „autíčkomaniak“ si jako malý prý děsně rád stavěl – z čehokoliv. Později vyhráli autíčka, lego, čmáranice. Byl klidnější a u všeho vydržel déle než já. K Vánocům, když mi byli tři roky, mi můj dědeček pro panenky vyrobil malý domeček s dvěma pokoji i s nábytkem. Byl nádherný a ráda jsem si s ním hrála. Ale ani tohle mi prý dlouho nevydrželo. Od roka a půl jsem mluvila ve větách, říkala básničky a hlavně zpívala. Ranní cesta metrem do jeslí byla pro mamku „zážitkem“, protože jsem v metru lidem zpívala písničky a pusu jsem fakt nezavřela. Takže mě nejvíc bavilo žvanění a zpívání, a to mi zůstaloJ Když jsem byla už větší, tak jsem šílela z Barbín. Pamatuji si, že jsem mamce ztropila scénu na nákupech v Německu, když mi jednu blonďatou krasavici odmítla koupit. Moje mamka má názor takový, že děti nemusí mít všechno. S čímž souhlasím, ale když Štěpánka baví vláčky, tak jdu a klidně mu koupím desátou mašinku. Vím, že je to věc, kterou má rád, která ho zabaví, rozvíjí jeho představivost a já tak budu mít více času na své věci. Naše mamka by řekla, že mu stačí jedna mašinka. A je fakt, že kdysi to tak bylo. Nevím jestli to bylo tím, že bylo méně zboží v obchodech nebo méně peněz, nejspíš obojí. Také to bylo výchovou. Můj táta, když byl kluk, tak měl koníka a šmitecJ
Štěpána jsem do dvou a půl let udržela stranou od nějaké závislosti na pohádkové postavičce. V okolí jsem totiž viděla, jak jsou děti schopné udělat kvůli nim scénu ať v obchodě, tak doma. Když jsem mu začala po druhém roce pouštět Krtečka, tak ho nezaujal. Začal ho bavit až v necelých třech letech a bylo z toho šílenství na celou zimu. Maminko „nete“ – nete byl krtek. Už jsem tu malou černou potvoru nemohla ani vidět ani slyšet. Dokázal otravovat a kňourat celé dopoledne pokud jsem mu nevyhověla. Jenže byla zima, mrzlo, tak jsme loňskou zimu strávili s Krtkem. Sem tam vzal na milost Tomáše Mašinku. Ale jakmile přičichl k DVD a pohádkám, tak nechce jinak. Štěpánek – kdyby ho nikdo nekrotil – by se na telku mohl dívat dlouhé a dlouhé hodiny. Jenže jsem „hrozná matka“ a pouštím mu jí jen, když potřebuju mít chvíli klid anebo, když přijde návštěva a on nás nenechá v klidu si povídat. Ale z toho taky nemám zrovna dobrý pocit. Momentálně jsou u Štěpána nejvíc v kurzu mašinky, autíčka, stavební stroje, garáž, vláčkodráha, silnice a lego. Dokáže si sám hrát hodinu dvě v kuse. Zapomene u toho na jídlo, na pití, na záchodJJe fascinován hasičema. Táta mu koupil knížku a odsoudil se tím ke každodennímu čtení. Začal se mu líbit Bořek Stavitel. Konečně ho začaly bavit časopisy a pokud jsou tématické jako Bořek Stavitel, Mašinka Tomáš apod. mají úspěch ještě větší. Nedávno si vzal časopis Bořka Stavitele do školky a paní učitelka Lenka mi řekla, ať mu ho nedávám, že se o něj málem poprali. Takový hit to bylJ
A Vojtíšek má teď nejradši cokoli co může nacpat co nejhlouběji do pusy a co nejdůkladněji to může oslintatJ A taky miluje svého Brumlose a Pandu a usínánaJ
