První rok
Už je tomu rok co jsem vydýchávala kontrakce, už je tomu rok co jsem křičela, že to nejde vydržet, že už nemůžu, že chci epidurál a přesto jsem porod zvládla a narodil se nám krásný, zdravý a roztomilý chlapeček. Čas letí jako voda. Posledních několik dní jsem sentimentálně vzpomínala na minulý rok. Na to jak jsem se s obřím břichem valila za Štěpínem, když rychlostí blesku jezdil na odrážedle, nebo jak jsem proklínala, že zrovna já musím své děti přenášet, že mi musí porod vyvolávat. Vzpomínám, jak jsem byla zvědavá na miminko a měla jsem různé představy, sny a plány. Už je to dávno a přeci jako kdyby to bylo včera, co jsem ho prvně držela v náručí a dívala se do jeho velkých kukadel. Už je to dávno, co jsem prožívala opravdu hmatatelné štěstí a přemíru lásky. Dnes stojím u jeho postýlky a v ní leží človíček, který už se mi nechumlá v zavinovačce, ale je rozvalený přes peřinu a chrápe :-). Za ten rok vyrostl o 25 cm a přibral 6,5 kg. Má dva zuby. Umí sedět, klečet, lézt, stát a chodit u opory. Umí křičet, smát se, vztekat se a radovat. Dokáže si držet lahev s pitím a chce jíst sám. Má vlastní apetit a začíná si vybírat, co chce jíst a pít. Roste a mění se před očima. A já bych zastavila čas a chtěla si to takhle užívat ještě alespoň malou chvilku. Snažím se být s ním co nejvíc v kontaktu, abych si ho užila, dokud mi nikam neutíká a dokud se nechá aspoň na minutu pochovat. Chodím se na něj dívat, když spí a snažím se uložit si jeho tvářičku do paměti, abych si jí pamatovala co nejdéle. Hodně fotím a točím na kameru jakoukoli jeho aktivitu, abych si ji mohla kdykoli pustit. Ale i tak mě přepadá melancholie a já bývám smutná až plačtivá, že jednou nám i tohle miminko vyroste a jiné mít už nebudeme. Půjdu si ho vyfotit, ať mám poslední fotku, kde mu ještě nebyl ROK! Vojtíšku všechno nejlepší k Tvým prvním narozeninám Ti přeje MÁMA.
