Úraz
Úraz
Hm, aby toho nebylo na tento týden málo, tak si Štěpán dneska na chalupě v koupelně rozsekl čelo. Pěkně uprostřed nad očima. Běžel si umýt ruce, když přišel z venku a zakopl o pračku a padl na všechny čtyři, odpružil se a ťuknul čelem o hranu obezdívky kolem vany. Na čele mu vznikla asi dva centimetry dlouhá jizvička, která se okamžitě rozšklebila. Já jsem u toho "naštěstí" nebyla. Zrovna jsem dokojila Vojtu. Přinesl ho brácha, který s ním ty ruce šel umýt. Nutno říct, že jsem začla být hysterická a letěla jsem hledat lékarničku. Brácha byl víc pohotovej a nejdřív mu otřel krev, pak běžel pro svojí pracovní lékarničku, kterou má fakt dobře vybavenou a ránu jsme mu ošetřili. Já jsem u toho nadávala, na to jak je Štěpán ťululum, jak je blbá koupelna a tak dále. Když jsem se uklidnila, tak mi došlo, že bude už navždy mít jizvu a začala jsem nadávat ještě víc. Můj krásný chlapeček bude mít jizvu přímo uprostřed čela!!! Jasně je to blbost. Mohlo se stát i něco horšího - třeba vyražený zub, rozseklá brada, prokousnutý jazyk, otřes mozku.... Brácha vytáhl dezinfekci Betadine, kterou jsme to otřeli a pak jsme mu kůži stáhli páskama Streristripes. Štěpán skoro nebrečel. Já jsem trojčila mnohem víc. Fakt jsem šla příkladem:( Vojta byl nakojenej, náhradní mlíko v mrazáku a tak se mamča nabídla, že mi ho pohlídá než se vrátíme z nemocnice. Byla jsem přesvědčená, že je to na šití. V Příbrami je nová nemocnice a je naprosto úžasná. Už s ní mám zkušenost z loňského roku, kdy jsem tam jezdila se zablokovanýma zádama. Člověk je tam velmi rychle odbaven. Štěpánka jsme nahlásili na příjmu a pak jsme šli k chirurgické ambulanci, kde nás přijala velmi milá paní sestřička. Dostali jsme žádanku na rentgen. Když dítě spadne na hlavu, jde vždycky na RTG. A tam mě Štěpán zase velmi příjemně překvapil. Vůbec se toho obrovského zařízení nebál, díval se na něj zkoumavě. Sestřička ho instruovala co a jak má dělat, dostal zástěrku na pinďu a já jsem čekala v kabince. Pořád jsem slyšela jak je šikovný a úžasný a jak by takové chlapečka chtěla domů:-) No jsem trapná, ale fakt mám asi úžasné dítě. On vůbec neměl problém, stál a ani se nehnul a poslechl jí na slovo. Tahle sestřička byla také velmi milá. A další tři, s kterými jsme přišli do styku, byly také milé a vstřícné. Proč si lidé stěžují na sestry a doktory nemůžu pochopit, opravdu mám poslední dobou pouze pozitivní zkušenosti. Pak jsme šli zpátky na chirurgii kde nám doktor - ten byl trošku divný - řekl, že jsme ránu perfektně stáhli páskama a tudíž jsme práci udělali za něj. Sestra to omatlala tekutým obvazem. Doporučil to nešít. Sestra řekl, že by to nešila ani vlastnímu. Doktor řekl, že se to krásně chytlo a že by to nechal být. Jedině kdyby se to během dalšího dne rozšklebilo, tak máme okamžitě přijet a on tam jeden steh udělá. A jinak to máme nechat být. A pozítří přijet na kontrolu. Na kontrole to byl fofr. Doktor se podíval na ránu a řekl, že je to krásné, že to otec (!!!) krásně zalepil a že když to nebude nic dělat, tak můžeme za 5-6 dní odlepit. Akorát teď přemýšlím čím tu jizvičku potírat, aby se krásně zahojila a byla co nejméně vidět. Hodně lidí mi radí domácí sádlo jenže nesolené. A my ho zrovna solíme:( A neslané nevím kde bych sehnala:( Takže budu ráda, když mi milé supermamky poradíte něco jiného:-)
