Zápis do MŠ a horolezec
Minulý týden se staly dvě zásadní události našeho života. Ta první: Vojtíškovi už nestačí ohrádka ani hrací deka, a tak se začal vydávat na průzkum bytu. Bodejď by ne, je mu 9 měsíců! Náš kluk si osvojil velmi netradiční styl. Skrčenou pravou rukou se od lokte odráží a pomáhá si pravým kolenem. Levou ruku má většinou u hrudníku, která mu pomáhá se stabilizací a levou nohu skoro nepoužívá, jako by ani nebyla jeho. A tímhle způsobem se dostane po celém bytě. Nejdřív objevoval obývák a kuchyň, a když jsme mu ukázali cestu do dětského pokoje, tak se osmělil a plazolezí až tam. Ovšem umí i lézt, nicméně to pro něj není zatím rychlý způsob přesunu a neupřednostňuje to. Další novinkou je, že se snaží ke všemu vytahovat. Chytne se prstíky za šprycle, nebo přehozu na gauči, a vytáhne se na kolena, popoleze, aby se vyrovnal, a pak vříská štěstím, že vidí nahoru. Když si sednu pod gauč, tak vyleze nejdřív na mě – sám a pak s pomocí i na gauč! A zase vříská :-). Postýlku jsme mu museli snížit na spodní úroveň, protože hrozilo, že přepadne. Už se vytahuje i za šprycle a občas zapře palce do matrace a natahuje nohy. Už by chtěl stát! Taky dvakrát spadl. O víkendu jsem zajistila všechny zásuvky a sundala věci z dostupných míst. Zajímají ho roztodivné předměty: balíček papírových kapesníků, šustivé kostky, hudební hračky, kabely, šňůrky, zásuvky, balonky, autíčka, mašinky a proplejtačky. Oblíbené jsou i hračky, které se dají do něčeho schovávat a vkládat a nakonec je šťastný, když sedí v židličce a hází předměty z výšky na zem. To ho baví moc! Spaní se posunulo o hodinu déle a má tak už jen jedno delší spaní denně – přes oběd. Později odpoledne si ještě chvíli dáchne. V noci se budí 1x na mléko. Pořád je veselý a líbí se mu, když zpívám a říkám básničky. Umí paci paci pacičky a berany duc. Začíná s „jak je Vojtíšek veliký“. Zírám jak blázen, protože Štěpík tohle nedělal a nebavilo ho to. A ta druhá: byli jsme na zápisech v MŠ. Nejdříve jsme šli do Školky hrou (Kostička), kde mají speciální třídu pro děti s vadami řeči. Berou do ní ale jen 8 dětí! Naštěstí logopedka, ke které chodíme, s nimi spolupracuje, a tak dávají přednost dětem od ní. I tak ale není jisté, že nás vezmou, protože poptávka opět převyšuje nabídku. Když jsme se šli do školky podívat poprvé, abychom věděli co a jak, tak nám tam Štěpík nakreslil obrázky. Nejdřív nakreslil mámu, pak sebe a pak tátu. Byli jsme s manželem tak šťastní, že jsme ani neměli čas prožít šok z toho, že berou jen 8 dětí a tím, že jsem na mateřské s druhým prckem, je Štěpánovo přijetí ohrožené :-(. Dolehlo to na mě až v cukrárně u kávy, tak jsem málem uronila slzu. Nebylo by to poprvé. Poslední zprávy však znějí nadějně a snad Štěpána od září přijmou! Držte nám palce! Na zápis jsme šli ještě do MŠ Kytičková mateřinka, kde berou 44 dětí! To je jednou tolik co loni. Letos nově se uchazeči bodují. Máme 15 bodů ze 17. Normálně by šance na přijetí byla vysoká, ale opět máme hendikep v podobě mladšího sourozence a šance jsou malé. Je to diskriminace, hloupé síto. Především v těch svých kritériích pro přijetí školky nic podobného neuvádějí! A pak mi ředitelka do očí řekne, že jsem na mateřské a to, že pracuji, je jen můj přivýdělek ne nutnost! Měla jsem rudo před očima!!! Jak si může dovolit posuzovat takovouhle věc??? Když jsem se Štěpána ptala, jaká školka se mu líbí víc, tak jednoznačně řekl, že Kytičková. Nevím, jak to pak vezme, když bude chodit do té druhé :-(. Je ale ovlivněn tím, že v Kytičkové měli hodně atraktivních a nových hraček, zatím co v Kostičce jsou zařízení skromně a mají hodně hraček spíš edukativních a didaktických. Je mi jedno kam ho vezmou, ale ať ho vezmou!!!
